Google+ Riddick's Realm: Christopher Moore: Kojotí stesk

09 marca 2015

Christopher Moore: Kojotí stesk

 
Ak správne počítam, tak touto knihou by som mala mať prečítané všetko, čo od Chrisa Moora vyšlo v češtine. Kojotí stesk sa mi po rokoch podarilo nečakane zohnať v Miestnej knižnici Petržalka. Bolože to radosti!




Christopher Moore je vynikajúci humorista so zmyslom pre originálne zápletky, fantastické, mytologické i hororové ozvláštnenie, panoptikum geniálne vystihnutých postavičiek, hlášky ako z veľkej knihy a vôbec pre všetko, čo k dobrej bláznivej komédii patrí. A popri tom ešte vždy nájde kúsok miesta, kde vás chytí za srdce.
Venovala som mu už viacero článkov (dolu v Súvisiacich aj v Zozname recenzií pod M), preto sa v tomto nechcem rozpisovať ako veľmi jeho tvorbu milujem.
Radšej načrtnem príbeh Kojotího stesku a pomôžem si ukážkami, o ktoré sa chcem s vami podeliť. Nezabudnem pripomenúť, že v knihe je toho oveľa, oveľa viac :-)

Na začiatok, chcete vedieť, čo je to ten kojotí smútok? "Když je s tebou všechno v pořádku, ale ty máš přesto takovej strach, že by se něco mohlo pokazit, až se z toho cítíš mizerně, chytils Kojotův stesk." (s. 39)

Pred dvadsiatimi rokmi sa Samuelovi Hunterovi život obrátil naruby. Mal pätnásť, žil v rezervácii Vraních indiánov, volal sa Samson, čo loví sám, a v rytierskom afekte (obrana dievčaťa) zabil policajta. Tak ako bol, nasadol do kamarátovho auta, potom na autobus a zmizol. Zmenil si identitu, postavil sa na nohy a dokonca sa z neho stal veľmi úspešný biznismen. Teda poisťovák. Ale úspešný a bohatý.
Jedného dňa sa zoznámi s očarujúcou mladou ženou, no zároveň si všimne indiána so zlatými očami. Pri tom pohľade by sa v Samovi krvi nedorezal. Lenže to je iba začiatok.

Jeho život sa práve chystá znova otočiť naruby.
A začnú sa diať veci...

Sam má byt v luxusnom kondomíniu, no po tom, čo nejaký škaredý vlk na jeho balkóne terorizuje snobských obyvateľov, oň môže ľahko prísť. Správca komplexu Josh Spagnola sumarizuje Samovu nočnú moru:
Spagnola četl: "Devět ráno: Paní Feldsteinová tvrdí, že jí nějaký vlk pomočil záhon wisterií. To jsem ignoroval. Devět nula pět: Paní Feldsteinová volá, že vlk právě znásilňuje její perskou kočku. Na to jsem se chtěl podívat osobně. Devět deset: Paní Feldsteinová volá, že vlk snědl její kočku potom, co si to s ní rozdal. Na její cestě bylo trochu krve a chlupů, když jsem dorazil, ale žádný vlk." ... "Deset čtrnáct: Paní Naradová hlásí, že její kočku napadl velký pes. To už jsem všechny svoje kluky poslal hledat, ale nenašli nic až do jedenácti. To se jeden ozval, že mu velkej pes prokousl pneumatiky u vozíku a pak utekl. Jedenáct třicet: Doktor Epstein si poprvé stěžuje: nemůže spát, pes vyje. Jedenáct třicet pět: Paní Norcrossová usadila na terasu děti s hamburgerem, ale velký pes přeskočil zábradlí, snědl dětem hamburgery, vrčel na ně a zas utekl. První zmínka o soudní žalobě." ... "Jedenáct čtyřicet jedna: Velký pes se vytrůnil v Aston Martinu doktora Yamaty. Dvanáct nula tři: Pes sežral dvě, jen považ, dvě siamské kočky paní Wittinghamové. Právě minulý týden jí zemřel manžel, a tohle už ji tak trochu přemohlo." (s. 45)
"Řekl jsi jim přece, že to nebyl můj pes, ne?"
"Řekl, ale nic to nezměnilo, oni tě nenáviděj, Same. Doktoři a právníci proto, že vyděláváš dost, abys tu mohl žít. Ženatý chlápci proto, že seš svobodnej. Vdaný ženský proto, že jejich mužům připomínáš, že svobodný nejsou. Starý lidi tě nenáviděj, že seš mladej, a ten zbytek prostě proto, že nejseš Japonec. Jo, jeden plešatej nájemník tě nesnáší proto, že máš vlasy. Na tak nenápadnýho člověka sis teda nabalil docela slušnou kuličku nevraživosti." (s. 75)

Sam v tej chvíli ešte len začína tušiť, koľká bije. Do jeho života sa vrátila oživená indiánska legenda, Starý Kojot. Prastarý bôžik nezbednosti a výtržností, nevypočítateľný ochranný duch meniaci podoby, patrón najprv jeho strýka Pokeyho a potom aj Samsona, čo loví sám.

Sam uhodl, kdo je indián, už předchozího dne, když otevřel svůj kouzelný váček, ale doufal, že to všechno přejde a on zjistí, že se stal obětí dětské pověrčivosti. Náboženství má být věcí víry. Bohové přece neskáčou po stole a nevrčí na vás. Nechodí si zakouřit do vaší kanceláře. Bohové nedělají nic. Mají vás ignorovat, nechat vás trpět a umřít, aniž byste kdy poznali, že vaše zbožnost nebyla jen ztrátou času. To je víra. (s. 87)

Predtým sa stretli, keď mal Sam deväť rokov a počas svojho prvého pôstneho rituálu sa mu Starý Kojot zjavil ako obchodný cestujúci s vysavačmi: "Takže synku, začíná to už úsměvem u dveří. Když zazvoníš, nikdo tě nevítá, jako by čekal přávě na tebe. Lidi spíš seděj a přemejšlej o svým mizerným životě. Nemaj se čeho chytit, nemaj za čím jít. Když přijdou otevřít, tvářej se kysele, ale já jim to neoplácím. Věnuju jim úsměv sladkej jako med a pár slůvek ještě sladčích. Řeknu jim to, co chtějí slyšet. Když jsou oškliví, řeknu, jak jim to sluší. Když jsou v maléru, obdivuju jejich úspěchy. A než mě pozvou dál, je ze mě nejlepší kámoš, jakýho kdy měli. A proč? Protože je vidím takový, jaký by chtěli být, a ne takový, jaký opravdu jsou. Aspoň jednou za život prožívají svůj sen, a to jen díky mně.
Jenže když se rozhlídnou, začne jim zas bejt trochu úzko. Jestli už maj, co chtěli, jak to, že to taky neviděj? Proč pořád cítěj tu prázdnotu? Jo, synku, na světě není smíření, není klid a uspokojení, aspoň na téhle straně hrobu. Nikdy nebudeš tak hezký a bohatý, jak by sis přál. Nikto nikdy nebyl a nikdo nebude. Jenže lidi to nevědí. Myslej si, že existuje odpověď na ten strašlivej pocit, co je pronásleduje, ať dělaj, co dělaj." (s. 71)

Zaujímavé je, že i keď starý Pokey Samsona pred Kojotom varoval a nebol z tohto konkrétneho ochranného ducha dvakrát nadšený, práve dokonalé obchodnícke praktiky ako z Kojotovej školy neskôr urobili zo Samsona toho šikovného a šarmantného Sama Huntera, hoci v tom čase dávno poprel a zatlačil svoj pôvod do najtajnejších zákutí mysle, večne prenasledovaný strachom z odhalenia pre vraždu policajta.

No aby toho nebolo málo, Sam, zamilovaný do krásnej a živelnej Calliope, sa vďaka podrazom, lekciám i pomoci od Kojota rozhodne bojovať o svoju lásku... a jej dieťa, unesené biologickým otcom. Dopláca pritom na Kojotove vrtochy, vrhá sa do nebezpečenstiev, a vo veľkolepom finále sa vráti späť k Vraním indiánom, navštívi podsvetie a rozdá si to s motorkárskym gangom. Zmanipulovaný zlomyseľným božstvom tak znovu nájde vlastné zmierenie i staré korene. Svoj kmeň.

"Víš, jak to bylo s Crowy, co špehovali pro generála Custera?"
Sam neodpovídal.
"Když řekli Custerovi, že u Little Bighornu na něj čeká deset tisíc Dakotů a Čejenů, Custer jim nadal do lhářů a vyrazil. Špehové mu tedy nedlužili nic, ale natřeli si tváře načerno a řekli: 'Dneska je dobrej den na umírání.'"
"A cos tím chtěl říct?" utrhl se Sam.
"Chci tím říct, že ty nikdy nepochopíš, co oni vždycky věděli - totiž že odvaha je odměnou sama o sobě." (s. 169)

Malý bonus

Kojotí stesk je sólovka z roku 1994, iba druhý Moorov román, ale už sa v ňom objavujú zárodky budúceho sanfranciského univerza, ktoré dôkladne rozpracoval v Špinavej práci a upírskej trilógii... konkrétne policajný inšpektor Alfonso Rivera a charizmatický černoch Minty Fresh, aj s historkou, ako prišiel k svojmu bláznivému menu. V tejto knihe ho spoznáme ešte ako špeciálneho ochrankára v lasvegaskom kasíne, preloženého ako Mentol Čerstvý. Našťastie to v Špinavej práci o 9 rokov neskôr iný prekladateľ zmenil na kongeniálne Mátomil Svěží :-)





Christopher Moore: Kojotí stesk (Alpress, 1998)

Okrem knižníc alebo antikvariátov ju už nezoženiete. Moore sa však výborne číta aj v originále. V takom prípade hľadajte Coyote blue.




Súvisiace:
Christopher Moore: Špinavá práce
Christopher Moore: upírska trilógia
Christopher Moore: Nejhloupější anděl
Christopher Moore: Baránok - evanjelium podľa Biffa, Kristovho kamoša z detstva
Christopher Moore: Ostrov lásky
Christopher Moore: The Griff

1 komentár:

  1. Prvé, čo mi napadlo po dočítaní recky, bolo "Tak toto môže vymyslieť jedine Moore!" :))) ten zápis správcu komplexu stojí za všetko, smiala som sa na každej vete :))

    OdpovedaťOdstrániť

Zanechajte komentár, ak sa vám ráči. Budem rada a takmer určite odpoviem. Ak ste slušní a zvládnete to, podpíšte sa svojim cteným menom či obľúbenou prezývkou ;-)

UPOZORNENIE! Blogger má niekedy s pridávaním komentárov. Ak nepatríte medzi šťastlivcov, prispievajte ANONYMNE a podpíšte sa. Tí, ktorí sa spoliehate na prihlásenie cez Google účet, si pre istotu každý komentár dočasne skopírujte (ako ja;-).