Písaniu o týchto knihách sa nedá odolať, lebo sir Humphrey, jeho zástupy úradníkov a Jim Hacker - to je večná studnica nadčasovej zábavy i hlbokého vhľadu do zložitých súkolí procesu zvaného vládnutie...
"To jsou ty ismy! Způsobují schizmy."
(Bernard Wooley, JPP 2, s. 273)
Ako čitatelia v prvej etape Hackerovho literárneho života sledovali premenu naivného poslanca v úradníkmi vycvičeného, skúsenosti naberajúceho ministra - v knižnom pokračovaní sa mení ďalej - na šikovnejšieho, občas (keď mu radia správni ľudia) dokonca prezieravého, no stále rovnako bezmocného... predsedu vlády.
Jim Hacker je už skúsenejší, prefíkanejší, úprimnejší k sebe i svojim úradníkom. Menej predstiera "doma", viac vonku a ľahšie ustupuje v bojoch morálky proti politike.
Ako politik dozrel.
Už keď využil príležitosť stať sa tým povestným tretím víťazom, kde sa dvaja bili o kreslo premiéra Veľkej Británie, dokázal, že mu nechýba túžba po moci - jeden zo základných predpokladov života i stúpania vo vrcholovej politike. Opäť však rýchlo zisťuje, že s tou mocou to nebude také horúce, tak sa zameria aspoň na túžbu po popularite. A znova zakúša, aké je to byť medzi mlynskými kameňmi štátnej správy, strany, vlády, voličov - no teraz už aj ministerstiev a vlastných kolegov, zahraničných rivalov i médií..."Máte přece vliv!" řekl Neil.
"A pěkně mě to štve!" poznamenal jsem. "Myslel jsem, že až se stanu předsedou vlády, budu mít nějakou moc. A jaká je skutečnost? Mám vliv! Jen pitomý vliv, to je všechno! Nemám pravomoc rozhodovat o policii, o daních, o nařízeních Evropského společenství, o Evropském soudu, britských soudech, jmenování soudců, NATO, klesající libře... Co vlastně v mé moci je?"
Neil mě zkoumavě pozoroval. "Prohrát nám příští volby."
"A pěkně mě to štve!" poznamenal jsem. "Myslel jsem, že až se stanu předsedou vlády, budu mít nějakou moc. A jaká je skutečnost? Mám vliv! Jen pitomý vliv, to je všechno! Nemám pravomoc rozhodovat o policii, o daních, o nařízeních Evropského společenství, o Evropském soudu, britských soudech, jmenování soudců, NATO, klesající libře... Co vlastně v mé moci je?"
Neil mě zkoumavě pozoroval. "Prohrát nám příští volby."
(JPP 2, s. 272)
Neodmysliteľná postavička oboch románov, famózny byrokrat Sir Humphrey Appleby - teraz na vrchole kariéry ako tajomník vlády a šéf celej štátnej správy, naďalej hádže polená pod nohy každému pokusu o zmenu zo strany Jima Hackera, v duchu svojho výroku:
"My, státní správa, představujeme sofistikovanou meritokracii, bezchybně běžící vládní aparát rušený pouze občasnými všeobecnými volbami. Od roku 1932 postupně vylučujeme voliče z přímé účasti na vládě. Teď už jsme dospěli do stadia, kdy každé čtyři nebo pět let rozhodují pouze o tom, který spolek klaunů se bude pokoušet plést se nám do řemesla."
(JPP 2, s. 192-193)
(JPP 2, s. 192-193)
No ešte niečo sa zmenilo - autori si Jima Hackera v Jistě, pane premiére berú na mušku snáď častejšie ako štátnu správu. Už to nie je tá (relatívne) nevinná obeť Humphreyho diktatúry a jeho armády úradníkov, má toľko masla na hlave, že si nevidí na ruky.
Ešte stále je v ňom však kúsok poctivého človeka, a tak občas naozaj chce presadiť rozumné, či priam revolučné zmeny, ktoré by prispeli k zlepšeniu ekonomickej a sociálnej situácie v krajine. Samozrejme, že to nejde - a sir Humphrey sa o to postará...
Okrem riadenia krajiny a dozerania, aby sa premiér správal zodpovedne (to znamená nevyslovoval verejne nič, čo mu Humphrey neschválil), mu udeľuje ďalšie lekcie z učebnice veľkej politiky...
"Výše daní nemá nic společného s tím, co kdo potřebuje," vysvětlil mi nabubřele. "Ministerstvo financí nevypočítává, kolik peněz potřebuje, aby si pak lámalo hlavu, jak je získá. Ministerstvo financí se snaží vyrazit z lidí tolik peněz, kolik jen jde, a pak začne uvažovat, za co je utratí. Kdyby vláda začala vracet peníze jenom proto, že je nepotřebuje, porušíme staletími osvědčenou tradici."
(JPP 1, s. 220)
...a trúsi cenné a všeobecne platné zrnká múdrosti:
"Je lepší nemít srdce než nemít rozum. Světové dějiny jsou jedno velké vítězství těch, co neměli srdce, nad těmi, co neměli rozum."
(JPP 1, s. 247)
V komickej trojke samozrejme nechýba Bernard Wooley, premiérov osobný tajomník, ktorý ho svojím zmyslom pre detaily stále privádza do tichej zúrivosti. Musím však uznať, že aj on sa mení. Trochu menej chytá Hackera za slovíčka a mudruje - o to viac však trénuje jazyk i taktiku štátnej správy, čo ho v budúcnosti vynesie na post najvyšší (šéfa štátnej správy).
Lebo my, čitatelia, poznáme budúcnosť hlavných aktérov, keďže vieme, že zápisky Jima Hackera a ostatné dokumenty budú odtajnené, spracované a sprístupnené až v roku 2024 (asi tie premiérske, lebo ministerské podľa prvej série v roku 2019).
Zrovna před týdnem, když za mnou byla delegace Výboru pro etnickou toleranci, jsem se během projevu jedné z černých delegátek podíval na hodinky a okamžitě mě obvinili z rasismu. A sexismu.
A já se přitom docela normálně nudil!
(JPP 2, s. 274)
Komika však nechýba ani situačná - a vždy je na správnom mieste a v správny čas. Ako ostatne každé jedno písmenko v tomto vzácnom poklade z klenotnice svetového humoru. A nesmiem zabudnúť na veľkú poklonu kongeniálnemu českému prekladu.
Nemám jedinú výčitku ani pripomienku k obom románom a vrele ich odporúčam každému, kto už z tejto recenzie vycítil, že je to jeho šálka kávy. Dokonca radím si tieto knižky nepožičiavať, ale radšej kúpiť - aby ste po nich mohli opakovane siahnuť aj neskôr, alebo ich niekomu inému požičať - sú prudko nákazlivé!
Na záver sa s vami rozlúčim jednou dôležitou politickou radou od Sira Humphreyho osobne:
"Pane premiére, čím méně se toho řekne, tím lépe."
"O čem?", podivil jsem se.
"O všem."
(JPP 2, s. 217)
"O čem?", podivil jsem se.
"O všem."
(JPP 2, s. 217)
Jonathan Lynn & Anthony Jay:
Jistě, pane premiére 1 (vyd. Aurora, 2004)
Jonathan Lynn & Anthony Jay:
Jistě, pane premiére 2 (vyd. Aurora, 2004)
Jistě, pane premiére 1 (vyd. Aurora, 2004)
Jonathan Lynn & Anthony Jay:
Jistě, pane premiére 2 (vyd. Aurora, 2004)
Celý náklad je bohužiaľ takmer rozobratý, ale práve nanovo vyšla prvá séria Jistě, pane ministře, takže môžeme dúfať, že sa dočkáme druhého vydania aj tohto pokračovania.
Obrázky a fotografie z britského seriálu Jistě, pane ministře sú z rôznych stránok, ale všetky majú copyright BBC.
Článok vyšiel v pôvodnej podobe v júni 2008.
Súvisiace články:
Opäť úžasné, nemôžem sa prestať smiať nad tými ukážkami :))))
OdpovedaťOdstrániťneskutočne ten seriál milujem. knihy musia by MOJE :D
OdpovedaťOdstrániť