Andrzej Pilipiuk: Jed (ukážka)

(Jakub Vandrovec 7)

Čítanie príhod Jakuba Vandrovca mi robí radosť. Je to veselo zvrátené, plné bláznivých dobrodružstiev nemorálnych dedov a paranormálne motívy tomu nasadzujú korunu.
Zbierka Jed je už siedmym zväzkom vandrovcoviek v češtine, a hoci pre fajnšmekrov toto musí byť prízemný a vulgárny brak, mňa bavil rovnako ako tých šesť pred ním.



Predstaveniu Jakuba som dávnejšie venovala dva články, z tých by ste sa však nedozvedeli, prečo som si o tri roky a päť kníh neskôr vybrala práve túto ukážku :-)
Nedostala sa tam totiž zmienka o tom, že úhlavnými nepriateľmi klanu Vandrovcov sú Bardaci. Ako sa spomína v poslednej poviedke zbierky Jed, za posledných 60 rokov sa Jakubovi podarilo zlikvidovať dvanásť členov tejto plodnej a bohato rozvetvenej famílie.

Preto, keď som v knihe natrafila na nasledujúci úryvok, bolo mi okamžite jasné, že mám pred sebou jedinečný, vskutku historický moment! Stretlo sa v ňom toľko neuveriteľných, bezprecedentných okolností, až mi to vyrazilo dych :-)
Nielenže jeden z obvykle opatrných Bardakov vstúpil Jakubovi na pozemok (a potom aj do chalupy!) a vedú spolu rozhovor (ich kontakty sa väčšinou obmedzujú na štekanie vyhrážok z bezpečnej vzdialenosti), v ktorom si navyše dávajú parádnu slovnú nakladačku... ale všetky tieto riziká Bardak prežije... a ešte ich dialóg skončí ako skončí...

Ak aspoň trochu poznáte Vandrovca, tak tomu neuveríte, kým si to neprečítate:

"Kdybych neměl dobře propracovaný plán, vůbec bych se k vám neobtěžoval. Vím, kde je jedno z těch zrcadélek," Isidor s nevinným výrazem poklepal na ilustraci v textu. "Dokonce nedaleko. Přesně takové leží ve vitríně. Pojedeme a sbalíme je."
"Opravdový Polák nekrade, jen dobývá v boji, konfiskuje nebo rekvíruje!" Uražený exorcista hrdě vyjal hruď.
"Ty hajdamácký parchante, polské krve máš v žilách sotva třicet procent," ušklíbl se Isidor.
"A ty máš jako být opravdový Polák? Raději se zamysli, proč máš šikmé oči a hrbatý nos," zavrčel Jakub. "Bardacké tlamy jsou po generace stejné, jako kdyby židovku svedl Tatar! A ty i tvůj otec jste už vůbec extra modely."
"Cože?"
"Koukni se do zrcadla! Ta snědá huba není ze solária, ale nejspíš důsledkem toho, že tvá bába spala ve stodole v době, kdy vesnicí projížděl cikánský tábor."
"A tvůj frňák není placatý od boxu, ale jedná se o černošské geny, po tom, co tu tvou navštívil v palácové prádelně Puškin!" odsekl Isidor.
"Kdo byl Puškin?" podivil se exorcista, a pro všechny případy sáhl pro zbraň.
Semen v poslední chvíli kopl do stolu. Z jedné strany se do stolní desky zabodly střepiny tulipánu zhotoveného z flašky, z druhé bajonet. Kozák se vrhl štičím skokem a zázračně v poslední chvíli zachytil "kravku", než se rozbila na podlaze.
"Klid, pánové, bylo by škoda rozlít dobrou kořalku," zavyčítal. "Ostatně proč se hádat o vzhled, když všichni budeme milionáři. Za takový pakl si každý můžeme nechat hubu opravit chirurgem!"
Tento argument převážil.
"Omlouvám se," ucedil Bardak.
"Já taky," odplivl si Jakub. "Napijeme se na shodu."

Andrzej Pilipiuk: Jed (Laser-books, ed. Podíl, 2014)

Súvisiace:
Andrzej Pilipiuk: Kroniky Jakuba Vandrovce
Andrzej Pilipiuk: Čaroděj Ivanov
Andrzej Pilipiuk: Upír z činžáku