Evžen Boček: Aristokratka ve varu (ukážka)

S príbehom mladej a čerstvej šľachtičnej Marie z Kostky som vás zoznámila už v recenzii, kam som umiestnila zopár kratších ukážok z prvej knihy Poslední aristokratka.
Túto som však chcela uviesť samostatne (hoci nie je dlhá), pretože pri jej počúvaní som mala chuť sa nahlas smiať.


Veľká škoda, že vám neviem sprostredkovať aj prednes Veroniky Kubařovej, ktorá sa svojím mladým hlasom zhostila imitácie kniežaťa Schwarzenberga naozaj bravúrne a k ráčkovaniu pridala aj charakteristické šušľanie a slinenie.
To sa jednoducho musí počuť! Obidve Aristokratky rozhodne odporúčam v podobe audioknihy namiesto klasiky.

Situácia: Kostkovci (bez Marie) sa vybrali na výročné stretnutie európskej aristokracie v Karlových Varoch, ktoré organizuje akýsi Oron Kalkert, a František Kostka z nepochopiteľných dôvodov žije v naivnej predstave, že menovaný fanúšik šľachty platí všetky výdavky.
Na benzínovej pumpe stretnú najslávnejšie české knieža, za ktorého účasti sa odohrá nasledujúci rozhovor (reprodukovaný v Mariinom rozprávaní, keďže knihy sú jej denníkovými zápiskami):

K benzince přijíždí karavan velikosti zaoceánského parníku. Vystupuje z něj rozespalý kníže Schwarzenberg. Kouří dýmku. Přibíhá k němu obsluha.
Obsluha: Hergot, hrabě, nehulte u těch benzinových stojanů.
Kníže: Hovno hrrabě. Kníže.
Obsluha: Tak kníže. Ale stejně u těch stojanů nehulte. Nemíním vyletět do vzduchu.
Kníže: Aby ses neposrrral.
Ke knížeti přichází Milada, podává mu ruku a něco mu říká. Stále bafající kníže pak přichází i s Miladou k otci.
Kníže: Serrrvus, Frranci. Taky jedeš na tu opičárrrnu?
Otec: Vaše Jasnosti…
Kníže: Serrr na jasnost, řříkej mi Karrle… Znám se s tvým fotrrem, jak se mu dařří?
Otec: Je mrtvý.
Kníže: Takže dobřřře. Víš, že můj ujec vyhrál v karrtách vaše stříbrrné přříborry? Dodneška je mám na Orrlíku.
Otec: To mě opravdu těší.
Kníže si prohlíží Rolls-Royce.
Kníže: Prrima kárra. Holt dolarry.
Otec: Je půjčená.
Kníže: Máš rrecht, Frranci. Hlavně nepřřiznávej, že máš prrachy, nebo tě ajncvaj oškube berrňák.
Otec: Ale to auto je opravdu z půjčovny.
K benzince přijíždí tmavě zelená limuzína, z níž vystupuje jakýsi pidimužík.
Kníže: Vidíš ho, skrrčka? Třřikrrát vyhrrál Velkou nárrodní a od krrálovny dostal titul sirr. Ta Alžběta to rrozdává jak karramelky. Hrrůza.
Otec: On pojede zítřejší dostih?
Kníže: No sakrra. Ale vyhrraje asi mladý Kinský, kerrej přřestal rrůst už v devíti letech.
Otec: No tak to si ani nevrznu.
Kníže: Herrgot, Franci, ty si rrajťák? Já bych řřekl, že se nevydrrápeš ani na žebřřiňák.
Otec: No, v nasedání mám ještě rezervy, ale v sedle se víceméně udržím.
Kníže: Tak to se musíš seznámit s mladým Kinským. Ten si umí v plným trrysku nakrrémovat jezdecký perrka a přřevléct drres.
Otec: Kdyby jel kůň tryskem se mnou, tak bych si pak musel nejspíš převléct rajtky.
Kníže zívá a přivírají se mu oči.
Kníže: No nic, Frranci, prrásknem do kočárru. Já musím ještě zajet do autokempu pozdrravit Kinské.
Otec: Co dělají v autokempu?
Kníže: Chrrní pod stanem jak skauti. Každý nemá plnou prrdel dolarrů jak ty.
Otec: Ale ubytování snad platí Oron Kalkert, ne?
Kníže: Orron? Ten kasírruje i vlastní matku, když ji občas vezme z domova důchodců na oběd do hospody. Třři rroky mně dluží za odstřřel dvanácterráka a osmi muflonů. Ty parrohy už prrej prrodal, zmetek.
Tak sbohem, Frranci, uvidíme se večerr na banketu. Suši sice nežerru, ale ukázat se tam musím.
Než kníže nastoupí do karavanu, vyklepe dýmku o benzinový stojan. Znovu vybíhá obsluha − tentokrát s hasicím přístrojem.
Obsluha: Hergot, hrabě, nechcete si tady udělat rovnou táborák?
Kníže: Už jsem ti jednou řřříkal, že jsem kníže, zabedněnče.
Obsluha: Až vyletíte do vzduchu, bude jedno, jestli jste hrabě, nebo kníže.
Kníže: Schwarrzenbergové kouřřili i v prrachárrně na Orrlíku a ten stojí dodnes, poserro.





Evžen Boček: Aristokratka ve varu (OneHotBook, 2015)







Súvisiace:
Evžen Boček: Poslední aristokratka + Aristokratka ve varu