Hotel Babylon (ukážka)

Túto knihu som už spomínala v sumári letného čítania, a teraz plním predsavzatie napísať o nej trochu viac a pridať ukážku.




Mám takú malú úchylku, vlastne len neškodnú zábavku. Fascinuje ma nakúkanie do zákulisia rôznych profesií. Rovnako ako tá moja má svoje špecifiká, ktorým ľudia zvonka nerozumejú, tak ani ja nepoznám pozadie iných a nemusím často chápať súvislosti diania, ktoré pozorujem zvonka.

Banálnym príkladom je predavačka, ktorá má zlú náladu a zákazníka to podráždi. Zákazník však nemôže tušiť, prečo je to tak a hoci v obchode vypení, sám sa za rovnakých okolností správa rovnako hnusne, i keď na tú predavačku si už nespomenie. Preto sa snažím byť v podobných situáciách tolerantná - samozrejme záleží aj na tom, akú mám v danej chvíli náladu ja ;-)

Krajším príkladom je to, ako si s kolegyňou v práci občas robíme srandu z totálnych blbostí, ktoré vyplývajú z našej práce a nikomu inému by sa vtipné nezdali. Stáva sa nám to, keď rozoberáme pracovné témy do hĺbky, vtedy objavujeme bizarnosti a uvedomujeme si absurdnosť javov či detailov, ktoré sú z globálneho hľadiska také stupídne nepodstatné, až je to komické. Milujem tento interný humor.
No a v tom je pointa. Každá práca alebo odbornosť ukrýva podrobnosti, ktoré zvonka nevidieť a mňa baví sa o nich dozvedať.

Oblúkom späť ku knihe. Zaznamenáva taký "bežný" deň v prostredí luxusného hotela niekde uprostred Londýna. Pre účely beletrie je to symbolických 24 hodín, ale ako autorka píše v úvode, materiál zozbieral pravý insider počas desiatich rokov služby.
"Všechny příhody, příběhy, postavy, situace, vzestupy, pády, habaďůry, drogy, utrpení, láska, smrt i šílenství se drží přesně toho, co mi vyprávěl Anonym - člověk, který strávil celou kariéru prací v hotelech uprostřed luxusu v hlavním městě."

Zhustený dej fičí jedna radosť, ale napriek poriadnemu nákladu udalostí i postáv to všetko pevne drží pohromade. Keďže niektoré príbehové línie potrebujú istý čas na vyvrcholenie, chcelo sa mi čítať stále ďalej a knižka sa ťažko odkladala.
Nie je to žiadne zásadné dielo intelektuálnej literatúry reflektujúce ohňostroj márnosti skazenej buržoázie prostredníctvom bravúrnej psychologizácie (oh, cut the crap), a asi vám o ľudstve nepovie nič, čo ste ešte nevedeli - ale je to zaujímavé čítanie, s ktorým sa dobre oddychuje.

"Dobrý večer, paní Dicksonová," chtěl jsem zapůsobit tím, že ji oslovím jménem.
"Vážně?" opáčila. "Pro někoho možná, ale já mám za sebou příšernou cestu."
"Opravdu?" já na to. "To je mi skutečně líto."
"Fajn," řekla. "Takže, jaké apartmá pro mě máte tentokrát? Doufám, že bude lepší než to posledně. Už si nepamatuju, jaké to bylo. Seržante!" křikla na psa, který tahal za vodítko a marně se pokoušel o sex s Jezovou nohou. Chudák Jez nemá dneska odpoledne moc štěstí. "Nech pána být!" Seržant dál ječel z plných otravných plic.
"Ubytovali jsme vás v apartmá číslo 560," oznámil jsem s dokonale profesionálním úsměvem.
"Pět set šedesát?" opakovala. "Kde to je?"
"Až nahoře," řekl jsem, "S výhledem do veřejného parku."
"Veřejného?" opakovala. "Nechci se dívat do něčeho veřejného."
"Je skutečně velmi pěkný," namítl jsem chabě.
"To možná je," odvětila, "ale radši bych exkluzivnější výhled."
"Aha," řekl jsem.
"Aha," opakovala.
Snažil jsem se pani Dicksonovou přesvědčit o výhodách výhledu do veřejného parku a přitom jsem si přál, abych řekl prostě "do zahrady" a nechal to být. Vtom přišel do recepce pan Masterson. Jeho silný hlas přehlušil brebentění hostů, kteří přišli na podvečerního panáka, i Seržantův štěkot. Jez s Davem se postavili do pozoru jako vojáci na přehlídce. To ho zjevně potěšilo, protože jim dal oběma bůra. Ale přišel za Tonym. Začal ještě hlasitěji než obvykle rozprávět o svém stolu v Sheekey's na dnešní večer. Poklepal Tonyho po zádech, potřásl mu rukou a věnoval mu další bankovku. Helma vlasů paní Dicksonové mi jako naschvál bránila ve výhledu, takže nevím, jakou měla ta bankovka barvu. Vím jenom, že se Tony tvářil potěšeně, takže to muselo být něco fialového nebo růžového, tedy vyššího. Pan Masterson se potom vydal prosklenými dveřmi zpátky a zamířil do baru.
"Pane bože," vydechla paní Dicksonová a nozdry se jí zachvěly, jako by zachytila nějaký odpudivý pach. "Kdo to propána byl?"
"Pan Masterson," řekl jsem naprosto neprofesionálně. "Texaský ropný milionář."
"Aha," prohodila, jako by zdroj pachu byl konečně identifikován.
"Je to náš pravidelný zákazník," pokračoval jsem. "Obvykle bydlí ve vašem apartmá 560, ale tentokrát nemůže, když jsme je rezervovali již pro vás."
"Opravdu?" zareagovala. "No, není to zajímavé, Seržante?" Popadla mentolový bonbon z misky na pultu a hodila ho na podlahu. Seržant ho slupl za pár vteřin.
"Asi tu pětsetšedesátku nakonec přece jen vezmu."

Ak by sa vám niektoré postrehy a udalosti v knihe nebodaj zdali pritiahnuté za vlasy, prečítajte si slovenskú verziu babylonského hotela, ktorá vyšla ako štvordielny seriál článkov na Dailymale (časť 2,3,4). Na rozdiel od kultivovanej britskej verzie je brutálne slovenská. Po tom už uveríte všetkému :-D

Imogen Edwards-Jones: Hotel Babylon aneb Nechtěli by jste raději zůstat doma? (Ikar, 2006)
Titul vyšiel aj v slovenčine (Ikar, 2008), ale kniha je bohužiaľ vypredaná. Zoženiete ju napríklad v Miestnej knižnici Petržalka.





Súvisiace:
Robert Bryndza: E-maily Coco Pinchardovej
Robert Bryndza: Láska ako prekážka
Stephen Clarke: Merde! Rok v Paříži
Gutterman a Colohnatt: Vražda jako společenská událost
Jay a Lynn: Jistě, pane ministře! + Jistě, pane premiére!
Betty MacDonaldová: Vajce a ja, Mary a ja 
Rado Ondřejíček: Homo Asapiens